Pohotovostní služba

Na stanici v Odolově bylo zpočátku devět kmenových zaměstnanců: Ing. Stanislav Šik - vedoucí, Bohuslav Voborník - zástupce vedoucího, Václav Jirásek - směnový technik, Ctirad Vetterle - hlavní mechanik, Jaroslav Staněk - zástupce hl. mechanika, Bedřich Bareš, Jaroslav Hartl, Luboš Pék a Radan Pfeifer - mechanici-řidiči.

Týdenní pohotovosti zajišťovaly střídavě pětičlenné čety dobrovolných záchranářů z jednotlivých šachet, stejně jako tomu bylo v době, kdy byla Obvodní báňská záchranná stanice v Žacléři.

Pohotovosti probíhaly podobně. O víkendu bylo v ranní směně cvičení v dýmnici, školení dýchací a měřicí techniky a v pracovních dnech v ranní směně pětičlenná četa záchranářů pracovala společně na povrchu dolu. Odpoledne a v noci jsme měli tzv. pohotovost na stanici, tedy osobní volno, kdy jsme pouze nesměli opouštět areál záchranky.

V létě jsme odpoledne hrávali oblíbený nohejbal, nebo líný tenis. Na stanici potom kulečník, stolní tenis, karty, nebo jsme sledovali televizi. Majitelé aut prováděli opravy a údržbu svých plechových nebo bakelitových miláčků (Škodovky versus Trabanty). Pokud nebyl žádný výjezd, tak se v noci normálně spalo. A zatímco v Žacléři spala ještě celá pětičlenná četa v jednom pokoji, na Odolově už byly dvoulůžkové pokoje. Budíček byl v pět hodin ráno.

O zdravotních výjezdech existuje samostaný článek, ty báňské, kdy vyjížděla celá četa, nebyly sice časté, přesto jich bylo dost. Ať už šlo o měření v zaplynovaných důlních dílech, hašení záparů uhlí nebo stavění protivýbuchových hrází tam, kde nebylo možno hasit přímo. Výjezd pohotovostní čety si vždy vyžádalo vedení příslušného dolu, ale teprve tehdy, když šlo do tuhého a havíři si sami neporadili.

V Knihách činnosti, archivovaných na stanici lze dohledat všechny výjezdy, práce i další informace. Tyto webové stránky popisují ty nejzajímavější a nejzávažnější.