Měřicí technika

Samostatnou kapitolu vzpomínek tvoří měřicí přístroje.

V báňském záchranářství je zásadní umět měřit především nebezpečné plyny, vyskytující se v uhelných dolech.

Těmi hlavními jsou:

Metan – plyn lehčí než vzduch, hořlavý a při koncentracích 5-15 % ve vzduchu výbušný. Bývá obsažen v uhelné hmotě.
Povolená koncentrace v dole je 1 %.

Oxid uhličitý – těžší než vzduch, ve vyšších koncentracích dusivý. Vzniká rozkladem organických látek, může být nahromaděn v horninovém masívu.
Povolená koncentrace 1 %.

Oxid uhelnatý – prudce jedovatý plyn, který se přibližně 200 x lépe váže na krev než kyslík. Vzniká při samovznícení uhlí, po trhací práci nebo výbuchu, také při provozu naftových lokomotiv.
Povolená koncentrace 0,0003 %.

Oxidy dusíku – jedovaté plyny vznikající především po trhací práci.
Povolená koncentrace 0,0007 %.

Sirovodík – prudce jedovatý bezbarvý plyn, vzniká hnitím organických látek za nedostatku kyslíku.
Povolená koncentrace 0,0005 %.

Kyslík – plyn nutný k životu, jediný, u kterého se měří snižující se koncentrace v ovzduší.
V ovzduší je 20,9 % kyslíku, v dole musí být minimálně 20 %, při záchranných pracích je nařízeno při snížení pod 19 % použít dýchací přístroj.

Pro zjišťování množství metanu a oxidu uhličitého v dole se v osmdesátých letech 20. století používaly pouze optoelektrické přístroje zvané interferometry, vyráběné firmou Meopta Přerov.

Ostatní plyny bylo možno detekovat jen pomocí nasavačů s detekčními trubičkami.

Nevýhodou těchto přístrojů byla jejich pasivita. Pokud obsluha nenasála ovzduší do přístroje, žádná hodnota se neukázala. Moderní elektronické přístroje po zapnutí měří nepřetržitě a navíc signalizují opticky, zvukově a některé i vibračně, překročení nastavených hodnot. Dokáží měřit i několik plynů současně a bývají i v kapesním provedení.

Prvními takovými přístroji na odolovské záchrance byly Comowarn na měření oxidu uhelnatého a Combiwarn na měření metanu a kyslíku, od firmy Dräger.

Následovaly přístroje francouské firmy Oldham - explozimetr MX 11 (měřil koncentrace kyslíku a uhlovodíků), MX 21 s vyměnitelnými senzory na čtyři různé plyny, a jednoplynové detektory TX 11 a TX 12.

Naší chloubou byl po určitou dobu elektronický detektor ACO₂ od firmy AUER. Ten byl jako jediný schopen měřit koncentrace oxidu uhličitého v rozsahu 0-100 %, a my jsme si ho pořídili jako první báňská záchranná stanice v ČR!

Auer ACO2 byl ve své době považován za nejmenší a nejlehčí přenosný indikátor oxidu uhličitého na světě. Tento dnes již historický přístroj vyvinula známá německá společnost Auergesellschaft GmbH (později součást koncernu MSA Safety) a na trh byl uveden v průběhu 90. let 20. století. Sloužil k osobní ochraně pracovníků v průmyslu, hornictví, vinařství, pivovarnictví, či u záchranných složek, tedy všude, kde hrozilo riziko udušení kvůli nahromadění CO₂.

Hlavní technické a historické parametry

• Výrobce: Auergesellschaft GmbH (Berlín, Německo). • Rozsah měření: Přístroj měřil v plném rozsahu koncentrace 0 až 100 % objemu (V/V). • Princip detekce: Využíval elektrochemický princip neboli elektrochemický senzor, což bylo na tehdejší dobu unikátní pro takto kompaktní kapesní provedení. • Certifikace: Přístroj prošel oficiálním funkčním testováním a certifikací (např. německou zkušebnou DMT) na konci roku 1994. Význam v historii detekční techniky Před příchodem řady Auer ACO2 byly detektory oxidu uhličitého buď mechanické a chemické (např. detekční trubičky, kde se nasával vzduch a sledovalo se zbarvení chemikálie), nebo šlo o rozměrné kufříkové analyzátory. Model ACO2 přinesl revoluci v tom, že jej mohl mít pracovník neustále připnutý na oděvu jako osobní monitor, který v reálném čase sledoval úroveň „tichého zabijáka“ a v případě nebezpečí spustil alarm. V dnešní době je tento model vyhledávaným sběratelským artiklem v oblasti historické záchranářské a důlní techniky.

Firma Trolex (později MSA) z Ostravy nám dodávala americké detektory MiniCOResponder, Orion Plus, Altair Pro a Altair 5X.

Potom už jsme používali prakticky výhradně malé německé přístroje X-am 5600 od firmy Dräger, osazené senzory na detekci šesti různých plynů.

Obrazový přehled popisovaných přístrojů: