Zpřístupňování uzavřené chodby

V podzemních chodbách uhelných dolů někdy dojde k samovznícení tohoto hořlavého nerostu. Pokud není možné požár uhasit přímým zásahem, bývá chodba vzduchotěsně zazděna a oheň bez přístupu vzduchu samovolně uhasne. Jedno takové dílo na 3. patře 77. úpadní jsme v osmdesátých letech opět zpřístupňovali, a tato záchranářská akce byla zajímavá svým průběhem.

Složení ovzduší bylo v normě, proto práce zpočátku probíhala bez nasazených dýchacích přístrojů. Po vybourání uzavírací hráze se ještě nic nedělo. Jakmile jsme ale propojili větrací lutny (plechové vzduchové potrubí) vedoucí až na čelbu, začal být odtamtud vytlačován oxid uhličitý.

Tento plyn sice není jedovatý a k dýchání je nutný, protože stimuluje činnost dýchacího svalstva, ale ve vyšších koncentracích způsobuje problémy. Je těžší než vzduch, takže se drží při zemi, odkud vytlačí kyslík a člověk se v takovém prostoru může udusit, viz sestupy do studní nebo některých jeskyní. Jeho povolená koncentrace v důlním ovzduší je maximálně jedno procento.

Když jsme postupně začali zrychleně dýchat, zjistil četař pomocí interferometru, že najednou je ve vzduchu pět procent CO₂. Po nasazení dýchacích přístrojů jsme práci bez problémů dokončili, ale byla to dobrá zkušenost. Novější přístroje již měří kontinuálně a signalizují včas, tenkrát záleželo na tom, zda se měření provede včas.