Báňští i letečtí záchranáři zároveň

Tři báňští záchranáři – zdravotníci z Odolova (Václav Jirásek, Josef Toth a Petr Stolina) byli u zrodu nově vzniklé letecké záchranné služby v Hradci Králové. Vrtulník, včetně policejních pilotů byl dislokován z letky ministerstva vnitra z Prahy-Ruzyně, lékaři do služeb byli z hradecké nemocnice, ale zdravotnických záchranářů byl nedostatek. Proto jsme byli požádáni o výpomoc.

Po tři roky jsme po jednom jezdili vypomáhat na dvanáctihodinové služby do Fakultní nemocnice Hradec Králové. Jako členové posádky vrtulníku jsme létali k nejrůznějším případům. Zatímco pilot udržoval spojení s řízením letového provozu, záchranář seděl vedle něj a komunikoval vysílačkou s dispečinky nemocnic. Lékař seděl během letu vzadu u pacienta. Zasahovali jsme na různých místech a transportovali zraněné nejen do hradecké nemocnice, ale i do Prahy, Brna a dalších nemocnic. Přistávali jsme podle uvážení pilota na hřištích, na náměstích měst, na polích a samozřejmě na heliportech nemocnic.

Případů zažil každý z nás vícero, popis jednoho zajímavého následuje.

Záchranářský vrtulník běžně létá ve výšce 100–150 metrů nad zemí a běžně převáží jednoho pacienta. Když ale bylo nutno po výbuchu plynu v rodinném domě přepravit rychle dva těžce popálené pacienty z Čáslavi do Prahy do Fakultní nemocnice Bulovka, pilot se rozhodl vzít oba najednou. Sovětský stroj MIG 2 byl silný stroj, těžce se i s větší zátěží vznesl, ale do Prahy jsme v pořádku doletěli a pacienty předali.

Tehdy ještě neexistovaly GPS, piloti létali podle mapy a v noci se za normálních okolností nelétalo. My jsme ale na zpáteční cestu z Prahy startovali už téměř za tmy. Pilot to vyřešil tak, že s vrtulníkem vystoupal do výšky 1500 metrů a v Hradci Králové jsme se snesli na osvětlený heliport.

Létali jsme tenkrát ještě v hlučných sovětských strojích Mi-2, zajímavých mimo jiné tím, že šlo o jediný vrtulník, který byl vyráběn výhradně mimo Sovětský svaz, konkrétně v Polsku.