Cvičení v Harrachově

18. září 1991 proběhlo v tehdy ještě činném rudném dole v Harrachově zajímavé cvičení našich výškových specialistů. Jeho námětem byl úraz pracovníka v rubání. Myšlenka na cvičení vznikala v době, kdy na odolovskou stanici jezdili harrachovští záchranáři do služby. Každý báňský záchranář má totiž za povinnost minimálně jednou za 18 měsíců odsloužit pohotovostní službu, a ti harrachovští "dobrovolníci"jezdili k nám na Odolov.

Rudný důl byl v mnoha ohledech jiný než ten náš. Rozpoznat horninu, ve které je obsažen fluorit, galenit nebo baryt, je složitější než poznat uhelnou sloj. Na druhou stranu, nehrozil tam výskyt metanu, mohlo se tam kouřit a horníci nebyli umounění od uhelného prachu.

Cvičení proběhlo k všeobecné spokojenosti. Nahoru do porubu jsme se vydrápali, "zraněného" horníka našli a pod dohledem našeho smluvního lékaře MUDr Hadače "ošetřili". Poté jsme ho zabalili do závěsných nosítek a spustili dolů na na hlavní překop, odkud byl transportován k šachtě.

S vedením dolu bylo předem domluveno i fárání našich manželek. Zatímco my jsme nacvičovali zásah zdravotníků, ony v doprovodu místního průvodce absolvovaly v podzemí exkurzi s odborným výkladem. Kdy jindy by se do harrachovského dolu podívaly? O rok později byla totiž těžba ukončena, dnes je podzemí až po patro štoly zatopené vodou a z dolu zbyla pouze asi kilometrová prohlídková trasa, kterou hojně navštěvují turisté při cestě k Mumlavskému vodopádu.

Do bohaté sbírky exponátů hornického muzea, které prohlídkovou trasu provozuje, přispěla různými záchranářskými artefakty i ZBZS Odolov.

Poznámka k fotografii: Mechanické hodinky na ruce záchranáře připomínají jednu zajímavost. Do plynujících uhelných dolů bylo tehdy zakázáno nosit populární novinku - digitální hodinky. Ty totiž obsahovaly elektrickou baterii a nebyly v nevýbušném provedení.