Záchranáři ve věznici

Po odstranění těžní věže Nové jámy, byl povrchový areál k 1. 1. 1992 předán vězeňské službě a v Odolově byla vybudována věznice. Obavy občanů a jejich protesty proti stavbě byly zbytečné, věznice měla být údajně určena pouze pro nemocné a přestárlé odsouzené. Areál byl ale časem obehnán oplocením se žiletkovým ostnatým drátem a pod plot byly umístěny nepodkopatelné desky. Ve věznici se totiž v tichosti „objevili“ i recidivisté a nebezpeční vězni.

Vedení věznice se na nás obrátilo se žádostí o zajištění osvětlení areálu věznice z padesátimetrového komínu kotelny. Naši zámečníci vyrobili držáky, poté jsme v rámci výcviku na komín vylezli a na zábradlí ochozu namontovali několik 1500 W halogenových reflektorů.

Pro většinu z nás byl samotný výstup na komín nezapomenutelným zážitkem, ale ještě lepším bylo slanění z komínového ochozu dolů. Díky dobrým vztahům s vězeňskou službou jsme pak v rámci výcviku brávali na komín nové výškové specialisty. O tom, že faktor výšky hraje dost velkou roli se přesvědčil nejmenovaný kolega. Z komína raději slezl dolů opět po žebříku, než by přelezl zábradlí a zavěsil se do lana v padesátimetrové výšce.

Zmiňované reflektory sice v noci krásně osvětlovaly věznici, ale zároveň překážely astronomům úpické hvězdárny při jejich pozorování objektů nízko nad severovýchodním obzorem. V roce 1998 proto nakonec vězeňská služba rozhodla o odstranění reflektorů. Opět jsme na komín vylezli, reflektory demontovali a na laně spustili dolů na zem.