Pomoc železničářům

V roce 1993 jsme železničářům na vlečce radvanického nádraží pomáhali dvakrát.

Poprvé se jim podařilo vykolejit dva vagony 26. května večer. Pro některé dobrovolné záchranáře to bylo něco nového, profíci to už brali jako "cvičení se zvedacími poduškami", neboť už z dřívějška měli praxi. Přesto šlo o čtyřhodinový výjezd, při němž bylo použito několik lahví se stlačeným vzduchem a procvičen postup "nahazování" vagónu zpátky na koleje za umělého osvětlení pomocí hornických hlavových svítilen a v záři reflektorů.

Obdobný výjezd se konal 9. listopadu téhož roku, pro změnu před pátou hodinou ranní. A vagóny byly celkem čtyři (tři vypadlé jednou nápravou a jeden celým čtyřkolím).

I tentokrát si záchranáři se zadaným úkolem poradili, včetně ranního střídání mechaniků, kterým končila služba. Jen stlačeného vzduchu bylo v tomto případě pochopitelně spotřebováno více. Všechny čtyři vagóny byly zpátky na kolejích již po osmé hodině ranní a železničáři byli spokojeni, že nemusejí volat speciální kolejový jeřáb až z Hradce Králové.

A do třetice jsme na vlečce v Radvanicích nahazovali jeden vykolejený vagon zpět na koleje o dva roky později, 6. prosince 1995.