Poslední zásah v jámě Kateřina

Nejhlubší šachtou VUD byla 1042 metrů hluboká jáma Kateřina v Radvanicích. Její světlý průměr byl 7,5 metru.

Po ukončení těžby v dole byla na ohlubni 14. patra (cca 350 metrů nade dnem jámové tůně) zhotovena betonová zátka a prostor nad ní byl zasypáván hlušinou. Sesedání zásypu ale nebylo možno dobře kontrolovat, protože se na něm začala shromažďovat voda, stékající z povrchu.

V únoru 1995, když byl zásyp již asi třicet metrů pod povrchem, jsme dostali za úkol vytvořit v hloubce 20 – 25 metrů pod ohlubní jámy v ocelovém potrubí procházejícím celým zásypem, otvor pro odtok vody. Četa ve složení Němec, Stolina, Hanuš, Garček a Bareš splnila úkol na jedničku. Kousek nad hladinou vody Ivo Hanuš vypálil pomocí autogenu do všech potrubí velké podlouhlé díry a voda do nich začala být postupujícím zásypem vytlačována.

Tato akce byla naší poslední prací v jámě Kateřina.

Poznámka autora: Hlušina přivážená na nákladních vozech byla hřeblovým dopravníkem transportována přímo nad šachtu, do které padala. Co všechno je v jámě kromě hlušiny, vědí jen pracovníci, zajišťující zásyp, ale končily tam všechny nepotřebné věci, kterých se kdo chtěl zbavit. Třeba stará televize. Snad tam ale není žádný nepohodlný svědek nebo podnikatel. Měl by nad sebou opravdu hodně zeminy.