Potopa na Idě

Štola Ida byla v roce 1991 znepřístupněna zdí v ústí a ještě cca pět set metrů od ústí tři metry silnou protivýbuchovou hrází. V hrázi byl pouze tzv. Žofínský průlez (slangově žofíňák), což je ocelová roura průměru sedmdesát centimetrů, opatřená na obou koncích poklopy. Tyto průlezy se používají v případech, kdy je třeba hermeticky uzavřít část dolu kvůli požáru a je po určité době třeba provést kontrolu požářiště. V tomto případě byla hráz se žofíňákem zbudována preventivně. A my jsme se kvůli tomu do opuštěného podzemí štoly několik let dostávali pouze skrz tento průlez. Aby mohla z dolu vytékat důlní voda, byly v korytu pod hrází vytvořeny sifony z ocelového potrubí.

Ještě v prosinci 1994 jsme při kontrole za hrází nenarazili na problém s výtokem vody (viz první fotografie). Zanášení potrubí ale postupovalo tak rychle, že sifony přestaly pobírat přitékající důlní vodu a ta se začala hromadit za hrází.

O rok později jsme zjistili, že žofínským průlezem prosakuje voda. To znamenalo, že za ním je štola zatopená a průlez bude třeba otevřít. Poklop na vzdálenější straně se ale otevírá zevnitř průlezu a nelze to udělat dálkově.

Dobrovolníkem, který se nechá vyplavit, byl pochopitelně potápěč. Chvíli potom, co Jirka Novotný v ochranném obleku a v dýchacím přístroji zmizel v žofíňáku, nám ho po otevření poklopu silný proud vody vrátil zpátky. Na dalším snímku už je po úspěšném zásahu vyfocen jako lovec se svou kořistí.

Aby se situace neopakovala a potrubí procházející hrází bylo možno snáze čistit, v červnu 1996 jsme sifony zlikvidovali pomocí ultratermického řezacího zařízení. Teprve pak jsme uviděli, jak bylo potrubí zarostlé okrem (viz foto č. 3).

Po odstranění sifonů už bylo možné potrubí čistit stejným způsobem, jako se čistí hlavně tanků, tedy jakýmsi drátěným kartáčem na dlouhé násadě. Tento nástroj jsme si pochopitelně museli vyrobit.