Záchranáři při sanaci odvalu

Když se v devadesátých letech naplno rozeběhla sanace hořícího odvalu v Radvanicích, měla záchranka o práci postaráno.

Záchranáři po několik let zajišťovali pro firmu Energie pravidelná denní měření radiace na povrchu odvalu, koncentrace škodlivin v ovzduší a teploty ve vrtech, zhotovovaných do tělesa odvalu. K těmto účelům jsme používali radiometr DC 3 a hladinoměr OALT 100, který dokázal zjistit hloubku a teplotu vrtu.

Rozsah 0-100 stupňů Celsia se ale ukázal jako nedostatečný. Jednomu našemu záchranáři se nepodařilo včas vytáhnout sondu hladinoměru a přibližně pětimetrový úsek kalibrovaného pásma i s teplotní sondou „ukápl“ do vrtu. Asi tam bylo trochu tepleji.

Přítomnost záchranáře na odvalu zahrnovala i zdravotnickou službu pro pracovníky, provádějící sanační práce.

Sanace odvalu a následná rekultivace trvaly více než sedm let, během kterých bylo podle dostupných informací přemístěno 2,3 milionu m³ hlušiny a zeminy.

Procesy podzemního hoření umožňují vzniknout velké škále sekundárních minerálů, z nichž některé jsou opravdu unikátní a radvanická halda se v průběhu sanačních prací a přemisťování hornin stala oblíbeným místem hledačů mineralogických skvostů. Mnozí si bohužel vůbec neuvědomovali, že jsou ohrožováni nejen možným propadem do dutin existujících pod povrchem, ale hlavně jedovatými plyny (např. oxidem uhelnatým, oxidem siřičitým nebo sirovodíkem). Proto byl prostor haldy i ve dnech volna střežen.

Poznámka: Když byly například 1. května 1996 na odvalu zadrženy tři nepovolané osoby, hledající popisované minerály, naměřili přivolaní záchranáři v inkriminovaném prostoru 1100 ppm CO, 10 ppm H₂S a sníženou koncentraci kyslíku (záznam z knihy činnosti).