Prolog

Důvodem pro vybudování stanice v Odolově byl průtržový jev, k němuž došlo v roce 1984 v černouhelném dole Zdeněk Nejedlý ve Rtyni v Podkrkonoší.

Průtrže uhlí a plynů jsou jevy provázené vyražením značného objemu rozdrcené horniny a plynů (nejčastěji metan a oxid uhličitý) do důlních prostor. Plyn se uvolňuje v množství od tisíce do několika set tisíců krychlových metrů téměř v jediném okamžiku a doprovází jej většinou vyražení drti v množství několika tun až po tisíce tun.

Nebezpečí průtrží mělo obrovský dopad hlavně na technologii ražeb důlních děl v tomto dole, zpřísnění kontrol a detekce plynů, i na způsob zajišťování báňské záchranné služby. Důl Zdeněk Nejedlý byl následně přeřazen do kategorie dolů s nebezpečím průtrží uhlí a plynů, a protože na průtržových dolech musí být stálá pohotovost báňských záchranářů, byla pohotovost ze Žacléře v květnu 1985 převedena na Odolov.

Pouhé čtyři měsíce předtím, 10. ledna 1985 kolem čtvrté hodiny ranní, došlo na radvanické šachtě k požáru šachetní budovy na Hlavní úpadní. Než přehořely kabely vedoucí do dolu, dispečer naštěstí stihl varovat pracovníky v podzemí před kouřovými zplodinami proudícími do dolu a a poslat je do přetlakových komor, takže nedošlo k žádným obětem na životech.

Na přiložené fotografii je část tehdejšího sboru dobrovolných záchranářů DZN, z něhož se časem rekrutovalo osm budoucích profesionálních zaměstnanců ZBZS Odolov. V popisu osob jsou tučně zvýrazněna jejich jména.

Řady odshora dolů, zleva doprava: Jiří Vondáček, Luboš Skořepa, Milan Peterka, Josef Trojan, Karel Marek

Josef Černák, Bohumil Albrecht, Miroslav Chovan, Karel Havelka, Jiří Kavan, Václav Tomek, Jaroslav Hradecký,

Josef Václach, Josef Hendrych, Ctirad Vetterle, Petr Mička, Jaroslav Jirousek, Václav Jirásek, Jaroslav Poláček, Vilém Koštejn, Josef Kloboučník, Josef Toth, Petr Stolina, Jiří Ságner, Josef Sehnal

František Derner, Josef Kosa, Zdeněk Tyl, Vilém Čermák, Oldřich Kopecký, Jaroslav Staněk, Jaroslav Ryznar, Miloslav Ryba