Smrtelný úraz v radvanickém dole

V úterý 25. června 1991 přijal dispečer záchranky žádost o vyslání zdravotního výjezdu do Radvanic. První zprávy hovořily o pravděpodobně smrtelném úrazu v dole.

Za normálních okolností by řidič-mechanik odvezl dva zdravotníky na šachtu a čekal v sanitním vozidle na jejich vyfárání se zraněným a následoval by transport do nemocnice. V tomto případě fáral do dolu celý zdravotní výjezd, včetně řidiče, aby pomohl nést veškeré vybavení, potřebné k zásahu.

Následuje popis zásahu z pohledu jednoho ze záchranářů.

Po sfárání na příslušné patro jsme se dozvěděli, že kvůli organizařním problémům s lokomotivní dopravou musíme na vzdálené místo dojít pěšky. Vyrazili jsme svižně, nikdo pořádně nevěděl, co se stalo a zda postižený bude potřebovat pomoc zdravotníku. Nad porubem, kde k nehodě došlo nám jeden přítomný pracovník sdělil, že ujel důlní kombajn, postižený důlní zámečník, který v době nehody prováděl údržbu stroje je kdesi pod ním a s největší pravděpodobností nežije.

V úklonném díle jsme proto rychle sestoupili o několik desítek metrů níže, k mnohatunovému stroji, zaklesnutému mezi počvu a strop porubu. Následovalo hledání postiženého. Po delší době jsme ale v hromadě uhelné hmoty nahrnuté kombajnem dolů nalezli pouze horní polovinu lidského těla. Spěchat již nebylo třeba.

Druhou část těla jsme po chvíli nalezli pod kombajnem na hřeblovém dopravníku, ale její vyproštění bylo komplikované. Abychom mohli zvedacími poduškami stroj nadzvednout, bylo třeba demontovat část nožů na řezací hlavě kombajnu. Teprve po dlouhém úsilí se nám nakonec i za využití síly dopravníku podařilo zbytek těla uvolnit a vyprostit.

Na zpáteční cestu k šachtě už jsme mohli využít lokomotivní dopravu, zmatky pominuly.

Celá akce od výjezdu ze stanice až do návratu trvala cca 5 hodin a patřila mezi ty nejobtížnější. Nejen fyzicky, ale i psychicky, a zůstává trvale v paměti účastníků.

Po vyfárání a předání dvou igelitových pytlů s ostatky pracovníkům pohřební služby jsme zřejmě šokovali všechny přítomné. Všichni tři jsme se nahlas shodli na tom, že po pětihodinovém zásahu máme hlad. Znělo to cynicky, ale byla to pravda.