Odběr vzorků ovzduší

V dole Kateřina jsme pravidelně kontrolovali množství exhalací produkovaných naftovými důlními lokomotivami. K tomuto účelu byl na záchranku pořízen analyzátor plynů TESTO 33. Přístroj přímo na místě vyhodnocoval množství kyslíku, oxidů dusíku, oxidu uhelnatého i uhličitého ve výfukových plynech lokomotivy. Dříve se odebíraly lahvové vzorky, které byly analyzovány teprve v laboratoři na povrchu.

Málokdo ale ví, jak se takový odběr provádí. Ovzduší, navíc často i ze špatně přístupného místa, těžko naberete do kapsy, jako třeba hlínu. Princip odběru je přitom velice jednoduchý.

Mám skleněnou láhev (vzorkovnici), která má v hrdle i ve dně otvor s ventilem, a je naplněná vodou obarvenou metyloranží. Co se stane, když oba ventily otevřu? Voda začne spodem vytékat a hrdlem nahoře se do lahve pochopitelně nasává okolní ovzduší. Když na hrdlo nasadím hadičku spojenou s tenkou trubičkou, kterou vysunu například ke stropu nad důlní výztuž, odebírám ovzduší z těžko přístupného místa. Jakmile voda ze vzorkovnice vyteče, zavřu oba ventily a vzorkovnici se vzorkem odvezu k analýze do laboratoře. Tento geniálně jednoduchý způsob se používá dodnes.

Poznámka: Kapalina ve vzorkovnici je okyselena přidáním malého množství kyseliny solné, aby se v ní nerozpouštěl případný oxid uhličitý a jeho koncentrace ve vzorku nebyl nižší než ve skutečnosti.