Využití zvedacích podušek

Vedle vchodu do budovy odolovské záchranky stával asi půlmetru vysoký betonový sokl půdorysného rozměru cca 4 x 4 m. Nebyl k ničemu užitečný, jen jednou v zimě jsme na něj v šesti lidech z legrace ručně vynesli a „zaparkovali“ Trabanta mechanika Oldy Kopeckého. Teprve po čase jsme zjistili, že pod deskou je asi metr a půl hluboká kabelová komora, jejíž účel nikdo z nás nechápal. Skrz komoru pouze procházely silové a sdělovací kabely do budovy.

V roce 2001 jsme se rozhodli nadzemní část zlikvidovat a rozšířit tak parkovací plochu. Pomocí pneumatických podušek jsme se zevnitř snažili utrhnout stropní desku, ale dlouho se nic nedělo. Vypadalo to, že ani tlak vyvinutý všemi poduškami najednou nebude dostatečný. Naštěstí po několika minutách deska obrovskému vytrvalému tlaku neodolala a odskočila. Traktorem jsme ji stáhli dolů a sbíječkou rozbili, stejně jako stěny nadzemní části komory.

Prostor pod zemí jsme do úrovně kabelů vyplnili zeminou a zbytek doplnili betonovou směsí. Dnes je před budovou jednolité parkoviště a jen pamětníci vědí, jak vznikalo.